2 Cz 30/77

Promlčení náhrady škody pracovníkem

§  ×
AA  
Zdieľanie poznámky:
Obsah Typ obsahu
Predpisy SR (9)
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx. práce) podle občanského zákoníku, v tříleté promlčecí době podle ustanovení § 100 a § 101 o.z. Ustanovení čl. II vyhlášky č. 66/1973 Sb. tu nelze pouxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx x xváděla, že podle smíru schváleného usnesením okresního soudu v Ostravě z 12.3.1970 č. j. 25 C 34/70-5 platí svému pracovníkovi M. M. za pracovní úraz, ktxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxvuje tedy tuto náhradu za dobu od 1.7.1973 do 31.12.1973. Žalobou podanou dne 12.2.1975 se žalující organizace domáhala proti žalovanému zaplacení daxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxnání. V průběhu řízení byla žaloba se souhlasem soudu vzata zpět ohledně částky 6360 Kčs po zjištění, že Česká státní pojišťovna zaplatila za žalovanéhx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xalující organizace na náhradě za ztrátu na výdělku svému zaměstnanci M. M. podle ustanovení zákoníku práce, a částkou 530 Kčs měsíčně, která až do vydánx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xx x x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xěsíčně, a to za dobu od 1.7.1973 do 30.6.1974, kdy novelizací vyhlášky č. 45/1964 Sb. vyhláškou č. 66/1973 Sb. došlo k úpravě výše nároku náhrady za ztrxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxu 2607 Kčs s 3 % úrokem od 18.10.1974 do zaplacení a na nákladech řízení 104 Kčs; pokud bylo žalobou požadováno více, žalobu zamítl. Došel k závěru, že žaloxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxtanovení § 447 odst. 2 o. z. je limitována částkou 2500 Kčs měsíčně, platí tento předpis i pro nároky žalobce bez ohledu na znění čl. II citované vyhláškyx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxvnou jako vedlejším účastníkem řízení shledal soud prvního stupně důvodnou jen pokud jde o nárok na zaplacení částky 237 Kčs za červen 1973, protože tutx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx soud v Ostravě rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že se žaloba i ohledně zaplacení částky 2607 Kčs s přísl. zamítá, že žxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxcího řízení částku 76 Kčs. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že došlo k zániku nároku žalující organizace podle čl. II vyhlášky č. 66/1xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxu úpravu náhrad podle čl. I citované vyhlášky i tam, kde o uvedených náhradách bylo již pravomocně rozhodnuto, nebo kde jejich výše byla již dohodnuta. Žxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe čl. II vyhlášky č. 66/1973 Sb. mohl žalobce uplatnit své nároky do jednoho roku od účinnosti vyhlášky, tj. do 1.7.1974. Vzhledem k tomu, že tak učinil ax xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxh ustanovení vyhlášky č. 66/1973 Sb.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.), a to v rozsahu odpovídajícím míře xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xdraví, za niž mu odpovídá podle ustanovení občanského zákoníku. Protože tomuto poškozenému vznikla škoda z pracovního úrazu, uplatnil svůj nárok proxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxlášeno pod č. 55/1975 Sb.) uhradila; tím jí vznikl nárok podle ustanovení § 201 odst. 1 zák. práce.
Nárok organizace podle ustanovení § 201 odst. 1 zák. xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxodu podle občanského zákoníku.
Nárok, který uplatňuje organizace podle ustanovení § 201 odst. 1 zák. práce proti občanovi, který za škodu odpovídx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx x x xxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x jednoroční promlčecí době podle ustanovení § 106 o. z. Ustanovení § 263 odst. 1 zák. práce se na tento nárok nevztahuje, protože nejde o vztah pracovněxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxíkovi organizací.
Byl-li v projednávané xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxné vyhlášky uplatnit proti žalovanému. Bylo tu však dáno právo postihu žalující organizace vůči žalovanému podle ustanovení § 201 odst. 1 zák. práce x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxá.
Odvolací soud tedy vycházel z jiného právního názoru, pokud jde o posouzení námitky promlčení, a tím porušil zákon v ustanoveních § 99, § 106, § 420 x x xxx xxxxx x xx xx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx